Pulmonaire

La pulmonaire à feuilles étroites est une plante originaire des forêts de feuillus des Balkans. Elle s'étend lentement en tapis assez lâches. Contrairement à la pulmonaire officinale, ses feuilles sont dépourvues des taches typiques. Ses lieux d'origine naturelle la prédestinent déjà aux plantations à l'ombre légère sous les arbres et les arbustes. Au printemps, elle se complète parfaitement avec les plantes à bulbes et attire l'attention à un moment où la plupart des vivaces commencent à peine à bourgeonner. Elle fleurit dès le mois de mars et constitue un pâturage précieux pour les abeilles et les bourdons. Après la floraison, ses feuilles se rétractent et de nouvelles apparaissent. Le feuillage d'été de la pulmonaire est cependant plutôt clairsemé, c'est pourquoi nous la combinons avec d'autres vivaces.

Trvalky do stínu nemusí být jen zelené a nenápadné, což dokazuje plicník 'Blue Ensign' svými nepřehlédnutelnými květy. V přírodě tyto rostliny obývají vlhčí háje a lužní lesy, díky čemuž jsou perfektní volbou pro podsadbu vzrostlých stromů nebo pro severní strany domů, kde se jiným trvalkám příliš nedaří. Vyžadují humózní, hlinitou půdu, která úplně nevysychá, a za to se odmění velkou vitalitou. Sazenice jsou plně mrazuvzdorné až do -30 °C, takže bez problémů přečkají i tuhé zimy a na jaře znovu spolehlivě obrazí. Kultivar 'Blue Ensign' vyniká mezi ostatními pravděpodobně nejtmavším a nejčistším odstínem modré barvy, která se na rozdíl od jiných plicníků po rozvití nemění do růžova. Jeho listy jsou celistvě tmavě zelené bez tečkování, což rostlině dodává elegantní vzhled i po odkvětu. Ačkoliv se nehodí k řezu do vázy ani k sušení, na záhoně udělá velkou parádu v kombinaci s jarními cibulovinami, nebo čemeřicemi. Navíc jde o rostlinu, která je v lidovém léčitelství známá a její mladé listy jsou jedlé.

Pulmonaria officinalis, známá spíše jako plicník lékařský, je vděčnou trvalkou, která si své místo v zahradách drží po staletí nejen pro svou krásu, ale i historické využití v léčitelství. Latinský název odkazuje na skvrnité listy, které středověkým bylinkářům připomínaly lidské plíce. Dnes ji oceňujeme především jako spolehlivou rostlinu do stinných a polostinných partií, kde se jiným druhům příliš nedaří. Vykvétá v březnu a dubnu záplavou drobných květů, přičemž na jedné rostlině můžete často pozorovat růžové, fialové i modré květy současně. Tato barevná hra nádherně kontrastuje se svěží zelení listů. Plicník miluje humózní, hlinitou půdu s dostatkem vláhy, ale jakmile zakoření, je velmi odolný. Skvěle se hodí do přírodních a lesních zahrad jako podrost pod opadavé stromy. I když se příliš nehodí k řezu do vázy, na záhoně vám udělá obrovskou službu tím, že brzy z jara přiláká první hladové opylovače. Rostlina se snadno rozrůstá a může se i přesévat, čímž postupně vyplní prázdná místa v záhonech.